Nákup na naši dovolenou v Jugoslávii jsme uskutečnili ve vietnamském ghettu v Písnici. Je to tam super. Všechny ty věci, co znám z béčkových kung-fu filmů a z filmů s Jackie Chanem, tam jsou. Děti hrající si před krámkem rodičů, ping-pongoví hráči, živé slepice, restauranty jediného jídla, krámek nalepený na krámek, špína, brebentění, ženské v tradičních vietnamských čepicích ... - prostě všechno tam je. Češtiny si sice člověk moc neužije, ale koho to štve. Několik století jsme česky nemluvili a předtím taky ne. A slyšet švitořivý jazyk přátel ze Saigonu byla příjemná změna po všech těch kanálních projevech tzv. Čechů.

Koupil jsem si tam několik věcí. Když pominu nezbytné plážové propriety jako je nafukovací balón, bermudy, červené tričko se zlatou lebkou a nápisem MAFIA a košile havajského stylu, tak jsem si hlavně pořídil výtečné čaje. Jsou pytlíkové, ale rozdíl se pozná nejen podle nesrozumitelnými klikyháky popsané kartonové krabičky. Vnitřek je zabalen do igelitového sáčku a zataven tak, aby aroma neuniklo. A tenhle čaj kupodivu dokonce jako čaj chutná. Nějaká Jemča a spol. se mohou jít klouzat.

Dneska ráno jsem se probudil se strašnou kocovinou. Ani ne tak proto, že bych včera moc pil, ale spíš z nevyspání. Uvařil jsem si tedy namátkou jeden čaj a to byl zážitek. Příjemná plná chuť, lehce nasládlá a hlavně žádné hrubé, drhnoucí patro. Tenhle čaj teda rozhodně sladit nepotřeboval (u českých výrobců doslazuju, protože se to jinak nedá pít). Prostě super.

Z čeho mám ale patřičnou radost jsou mé nové plavky. Pořídil jsem je v obchodě La Romantica na Václavském náměstí 28 - v pasáži Světozor. Stály 1.200, ale investice se mi vyplatila, beztak jsem po nich toužil už příliš dlouho. Obchůdek vřele doporučuju navštívit. V liché týdny tam sedí madam, která se na mě podívala a hned věděla velikost. To jsem do té doby znal jen z vyprávění kolegy Jevreje. Prostě krejčovská rodina se nezapře...

Plavky mi sedí akorát, pravda - mohl bych je možná mít méně volnější, ale aspoň mohu ještě ztloustnout. Dneska jsem je byl vyzkoušet v plaveckém bazénu Na Olšance. Trochu jsem se toho bál, obzvláště proto, že jsem si vybavil historku kolegy Mongola. Neplaval jsem mnoho let: snad šest, možná pět. Vedu sedavý život, o nějaké aktivitě se rozhodně nedá mluvit. Chci mít hlavně svůj klid. Spokojeně tak poslední léta kynu - hlavně díky pivu a tučným jídlům. O zhoubném vlivu neexistence mé životosprávy jsem se ostatně mohl přesvědčit, když jsem nedávno rozsedl kamarádovu židli. A nekouřím teprve od ledna, takže taky žádná sláva.

Ale když jsem vlezl do bazénu a dal hnedle kraulem sto metrů, aniž bych se nějak zásadně zadýchal, začal jsem tušit, že to se mnou nebude až tak špatný. Nakonec jsem si tu hodinu užil náramně, samozřejmě náladu mi zvedalo to, že nemám s plaváním obtíž. Pořád je ve mně ten plavec, jakým jsem býval.

A už se nemůžu dočkat dovolené, protože ty plavky jsou super:)